Rušení automatů nezastaví hráčskou vášeň

Po celé republice se zastupitelé na radnicích dohadují, zda od ledna 2015 místními vyhláškami zakážou herny na svém území, nebo si ponechají zdroj příjmů z hazardu pro financování sportu a kultury ve městě či obci. Teprve před pár lety se k velké radosti radnice konečně dočkaly přímého příjmu z hazardu, do té doby si s těmito penězi hrálo ministerstvo financí a do obecních rozpočtů se dostával zlomek jakéhosi přepočtu.

Lidé závislí na automatech nejsou vidět, o jejich hráčské vášni ví své jejich rodiny, když hráče lapí touha po vítězství, dokáže do hrací skříně naházet celou výplatu, zadlužit se, zkrátka ožebračit klidně celou rodinu. Když peníze scházejí, hráči se neštítí si je obstarat jakkoli, třeba i trestnou činností. Patologických hráčů na území města není tolik, zato lidí, kteří hledají peníze ze zoufalství kdekoliv, zoufale přibývá. To je skutečnost, která zákazu hazardu určitě nahrává. Je však rušení automatů jedinou cestou? Vždyť třeba pro Kroměříž jde o roční příjem 15 milionů korun, přičemž tato částka pokryje dotaci kulturních akcí v Domě kultury (10 milionů korun ročně) a zbytek ani náhodou nestačí na pokrytí nákladů sportovní organizace Kroměříže, která pro své sportovní stánky potřebuje minimálně stejně vysokou částku za rok. A kde jsou všechny ostatní aktivity pro volný čas místních? Když tedy dojde ke zrušení všech hracích automatů na území města, bude třeba v kroměřížském rozpočtu o 15 milionů korun méně a samotní hráči se přestěhují tam, kde automaty budou zachovány. Ani plošný zákaz na území republiky by nic nevyřešil, protože by se dařilo hazardním hrám v nelegálních garážích, tedy bez dohledu finančních úřadů či ministerstva financí. Všechny automaty v nynějších registrovaných hernách jsou totiž napojené na portál ministerstva financí a únik peněz je tím v podstatě nemožný. I když zlaté časy skončily už i v této branži, stále jde o výnosný byznys jak pro herny, tak pro obecní rozpočet. Stejně, jako je tomu u spotřebních daní z alkoholu či pohonných hmot, které i my všichni státu dáváme každým svým nákupem. Proto je bláhové se domnívat, že „čisté“ obce bez automatů vyhrají. Když se zruší automaty třeba v Holešově, hráči pojedou do Bystřice. Když celé Kroměřížsko nebude mít automaty, hráči pojedou do Zlína či Kojetína. Navíc kdybychom měli zrušit všechny aktivity, které lidem odčerpávají peníze, protože jsou jakýmsi lákadlem a neuváženým utrácením, museli bychom vydat zákaz na prodej tabáku, alkoholu, i ony jsou závislostmi. Ne nadarmo se říká, že celoživotní kuřáci by si mohli postavit rodinný dům za prokouřené peníze, jejich děti by mohly studovat na soukromých školách atd. Tak proč je nedovést ke zmoudření? A alkoholici? Ti jsou na tom úplně stejně, pro štamprli kořalky splní nemožné. A co otylí lidé, kterých v ulicích tolik chodí? Nestálo by za to jim zakázat kupovat tučné výrobky a sladkosti? Vždyť všichni výše uvedení stojí následně nás všechny peníze, a to i těch, kteří třeba celý život nevloží do rance českého zdravotnictví tolik, kolik stojí léčba jeho nezřízené konzumace nezdravých pochutin. Je zajímavé, jak se evropská společnost stále snaží regulovat lidské aktivity. Jako bychom ani nebyli lidmi, kteří jsou zodpovědní za své jednání. Pak se není čemu divit, že nejeden z nás, když se dostane do problémů, nezlobí se na sebe samého, ale hned má viníka vně svého života. Ať je jím stát, finanční úřad, škola, nemocnice, supermarkety… Kdybychom všichni dostali to, co si zasloužíme, mnohem méně lidí by si dovolilo chovat se nezodpovědně.